Otázka, zda Němci během druhé světové války ničili památky, kostely a další historické objekty, nemá jednoduchou odpověď. Záleží na místě, období války i konkrétní situaci. Obecně lze říci, že k ničení kulturních a náboženských památek docházelo, avšak motivace a rozsah se výrazně lišily.
Ideologické a vojenské důvody ničení
Nacistická ideologie považovala některé národy a kultury za méněcenné. Zejména ve východní Evropě (Polsko, Sovětský svaz) byla likvidace kulturních symbolů součástí záměrné politiky potlačení národní identity. Památky, kostely, synagogy, knihovny a archivy byly ničeny nebo systematicky rabovány.
Zároveň je nutné rozlišovat mezi cíleným ničením a škodami způsobenými bojovými operacemi. Mnoho kostelů a historických budov bylo poškozeno bombardováním, dělostřelbou nebo pouličními boji, nikoli nutně proto, že by byly přímým cílem.
Kostely a náboženské stavby
Postoj nacistického režimu k církvím byl rozporuplný. Křesťanství nebylo oficiálně zakázáno, ale režim se snažil církve podřídit státní moci. V Německu samotném byly kostely většinou ušetřeny záměrné likvidace, avšak v okupovaných územích – zejména na východě – docházelo k jejich uzavírání, přeměně na sklady či kasárna, a v některých případech k jejich zničení.
Zcela specifickou kapitolu představuje systematická likvidace židovských památek, především synagog. Ty byly často vypalovány či bourány z ideologických důvodů, nejznámějším příkladem je Křišťálová noc v roce 1938, která předznamenala pozdější postupy během války.
Památky v západní Evropě
V západní Evropě (např. Francie, Belgie, Nizozemsko) se Němci často snažili významné památky spíše chránit nebo využít, například jako velitelství či sklady. Současně však docházelo k rozsáhlému rabování uměleckých děl, která byla odvážena do Německa nebo do soukromých sbírek nacistických představitelů.
Významné škody zde způsobil také letecký teror, například bombardování Rotterdamu nebo britského Coventry, kde byla zničena i slavná katedrála. I v těchto případech šlo o kombinaci vojenské strategie a zastrašování civilního obyvatelstva.
Situace v českých zemích
Na území Protektorátu Čechy a Morava nebylo plošné ničení kostelů a památek běžné. Němci si byli vědomi kulturní a historické hodnoty mnoha objektů a často je využívali bez jejich zničení. Přesto docházelo k devastaci v souvislosti s vojenskými akcemi, represáliemi nebo při ústupu na konci války. Výrazným příkladem jsou vypálené obce Lidice a Ležáky, kde byly zničeny nejen domy, ale i místní sakrální stavby.
Němci za druhé světové války památky a kostely ničili, avšak ne všude a ne vždy stejným způsobem. Někde šlo o cílenou ideologickou likvidaci kulturní identity, jinde o vedlejší důsledek bojů nebo strategických rozhodnutí. Vedle ničení hrálo významnou roli také rabování a zneužívání památek pro vojenské účely. Válka tak zanechala na evropském kulturním dědictví hluboké a často nenahraditelné škody.
Ninja je Ninja
